2. Začněte vždy nejtěžší otázkou. Je-li první otázka dostatečně složitá, zkoušený znervózní a nebude schopen odpovídat ani na další, sebelehčí otázky.
3. Ke zkoušenému se chovejte přísně a zdrženlivě, k dalším zkoušejícím naopak vesele a žoviálně. Čas od času se na ně obracejte a jízlivými poznámkami zesměšňujte odpovědi zkoušeného. Chovejte se přitom, jako by v místnosti nebyl.
4. Donuťte zkoušeného, aby při řešení úlohy postupoval vaším způsobem, zejména je-li to způsob neobvyklý. Během řešení doplňujte různá další omezení a předpoklady, dávejte dodatečné otázky a pokyny. Tímto způsobem je možno i jednoduchou úlohu učinit dostatečně obtížnou.
5. Nechte zkoušeného udělat triviální chybu, aby si nad ní lámal hlavu co možná nejdéle. Jestliže hrozí nebezpečí, že na chybu přijde sám, rychle mu ji opravte, dříve než se mu podaří najít správný postup.
6. Když zkoušený začne tonout a neví kudy kam, zívněte a přejděte k další otázce.
7. Čas od času se při zkoušení ptejte: "Copak jste se to neučili na základní škole?"
8. Nedovolte zkoušenému, aby kladl vyjasňující otázky a nikdy neopakujte vlastní vysvětlení nebo tvrzení.
9. Každou chvíli se zkoušeného ptejte, jestli není nervózní.
10. Pokud jsou zkoušející dva, musí se posadit tak, aby se zkoušený nacházel v křížové palbě jejich pohledů. Ptejte se vždy v okamžiku, kdy je zkoušený obrácen k druhému zkoušejícímu.
11. Při zkoušení si berte tmavé brýle - neproniknutelnost znervózňuje.
12. Zkoušení ukončete ponurou výzvou: "Počkejte za dveřmi, budete zavolán!"
Podle S. D. Masona, Proceedings of the IRE, 1965 a Doc. Ing. Ivana Štolla, CSc., Mechanika, 1995.
Žádné komentáře:
Okomentovat