Hledám lechtivou četbu

     Všechno to začalo mým tlakem a touhou expedovat mé tělní tekutiny do světa pro blaho lidstva.
     A hladem po jakékoliv jiné literatuře než návodu na obalu od bílé kávy.



     Jak jsem si už postěžovala, můj obvyklý systolický a diastolický tlak se pohybuje často dost hluboko pod normálem, což způsobuje všechno to motání hlavy a brnění prstů. Nedávno mě také téměř při odběru přivedl k omdlení.
    Bylo to tak nepříjemné, že jsem strávila dlouhou dobu přemýšlením, jak to jen udělat, abych během třičtvrtěhodiny sedění a průběžného "krvácení" udržela tlak v přijatelných hodnotách. Jako první mě napadlo nějaké cvičení, ale to se dá při sezení s nataženou rukou praktikovat dost špatně.
     Přemýšlela jsem dál, co ještě člověka trochu nakopne, ale když jsem vyřadila nápoje s kofeinem, panáka a zuřivou hádku, nezbyly mi žádné možnosti.
     Až pak jsem na to kápla. Všechno vyřeší lechtivá četba!
     Představa mě samé, jak sedím v tom pohodlném zeleném křesle, žmoulám míček pro zvýšení toku krve v paži a uprostřed toho davu se pokouším číst nějakou milostnou literaturu, mě, mírně řečeno, značně pobavila. Na druhou stranu měl ten nápad zajisté něco do sebe, a tak jsem se rozhodla spojit dvě věci dohromady a zároveň udělat pokus na sobě a moderní světové četbě. Vedena jen mnohými rozporuplnými recenzemi jsem si stáhla Padesát odstínů šedi, první díl erotické trilogie, který zaujal čtenáře po celém světě, jak mě poučla anotace.
     Na nic jsem nečekala a hned se ponořila do četby (druhá možnost byla začít se učit). Hned na začátku se mi podařilo si všimnout, že autorka vůbec nepíše špatně, naopak, některé kousky jsou stylově vážně dobré, ale velmi rychle jsem zjistila, že si nevybrala dobrý námět.
     Nevím, zda-li jste četli nějaký díl z Twilight ságy. Pokud ano, tak vězte, že tohle je lepší! Už dlouho jsem se už žádné knížky tak nepobavila. Musíte vypustit všechny ty fyzicky, psychicky nebo jen tak obecně nemožné věci a pohnutky a soustřeďte se jen na tok hrdinčiných myšlenek. Čtyři sexy blondýny na začátku a první utápění se v šedých chladných očích pana Graye vás zatáhnou do "děje" plného toužebných pohledů, neustálého rudnutí Anastasie a dvojsmyslných podivných narážek. Stačí jen číst dál a dávat pozor, abyste se nesmáli příliš nahlas. Dokonce si troufám tvrdit, že to překoná i mužnou (chlupatou) hruď upíra Edwarda, ke které se tak ráda tulí Bella, na druhou stranu vás ta sžíravá touha začne okolo stopadesáté stránky trochu nudit.
     Jako humoristický román to funguje výborně. Jen si říkám, jestli jeho autorka nemá nějaké opravdu velké komplexy.
     Přestože jsem svou lechtivou literaturu nenašla, můj tlakový problém je ale stejně vyřešen. Myslím, že záchvaty smíchu mě také spolehlivě udrží při vědomí.