Válečné tažení proti chlupaté býčí síle

Jak jsem se již určitě několikrát zmínila, na bytě máme kromě lidského osazenstva i dvě kočky (ano, jsou stále jen dvě, nedávno jsem se tam byla podívat). Tyto dvě kočky jsou zdrojem stálého povyražení, ať už v pozitivním či negativním smyslu slova. Všem je ale jasné, že drbání kočky vám neuvízne v paměti tak jako zuřivá bitka, což je i tento případ.

Je to trochu jako boj s větrnými mlýny. Vyčistíte router od chlupů a umístíte ho na okraj stolu, aby nepřekážel. Při této příležitosti vrhnete podezřívavý pohled na bílou kočku, která se tváří, jako že se jí to vůbec netýká, a s klidem se odeberete do svého pokoje.

Po nějaké době opustíte své výsostné teritorium, když tu náhle uslyšíte dusnutí. Plni podezření se dvěma skoky rychle přenesete do obýváku, přičemž se téměř přizabijete o nešikovně řešený držák na utěrky. Madam Enuše pomalu odchází od stolu se zdviženým ocasem a jasně naznačuje, že vůbec nemá tušení, proč se na ni tak zuřivě díváte. Když se na vás pak otočí, její čumák říká jasně: „Nechápu, o jakých bílých chlupech na routeru to vlasně mluvíš.“

Jednoho dne jsem to prostě už psychicky neunesla. Rozhodla jsem se, že tomu kočičímu zlotřilci ukážu, kdo je tady pánem, respektive paní, a pro jednou ji řádně ztrestám. Popadla jsem ji tedy a zamířila si to ke dřezu do kuchyně. Jakmile jsme se k němu přiblížily, kočka nabrala jisté podezření, které se velmi rychle přeměnilo v jistotu, když jsem se jí pokusila strčit hlavu do hrnce s vodou. To se mi ovšem nezdařilo. Je neuvěřitelné, jakou sílu vyvine takové mrňavé a neustále se povalující stvoření. Ať jsem se snažila, jak jsem se snažila, kočka si v kastrolu omočila sotva tak konečky fousků.

Chlupatá potvora měla očividně navrch. Vzepřela se všemi čtyřmi končetinami o kuchyňskou linku a okraj dřezu, nahrbila hřbet a bojovně prskala. Měla jsem co dělat, aby se mi nevysmekla a celou mě nepodrápala.

Jenže já jsem se nehodlala jen tak vzdát. Jsem přeci člověk, tvor chytrý, bystrý, hbitý, silný a tak podobně, a zásadně se nevzdávám. Navíc jsem se jako malá prala s bráchou a teď se občas přetlačujeme s Petrem, takže mám i praxi. Je pravda, že jsem trochu změkla, protože mi má druhá polovička nerve vlasy po hrstech, jak mi to činil drahý bratříček, ale zásady boje jsou ve mně stále utužovány a říkají, abych využila všeho, co mám.

Jelikož jsem trik s přisednutím nepřítele na kočku nemohla použít, nezbylo mi, než abych jí jemně přilehla. (Říkejte si, co chcete, ale pokud dojde na přetlačování pozadím, je většina žen ve výhodě). I když Enuše v onom momentě oplývala býčí silou, její zadní polovina byla mou akcí zneškodněna. Jednou rukou jsem ji chytila za krkem a lehce přimáčkla, aby na mě nemohla zaútočit, a druhou rukou jsem zapnula vodu. Pak se stalo několik věcí najednou.

Tak zaprvé jsem v záchvatu boje pustila vodu opravdu naplno. Za druhé se ukázalo, že konec kohoutku je vysunutý, což znamenalo, že z něj voda neteče jednoduše dolů, ale rozstřikuje se do stran. A za třetí se ukázalo, že sprška (tak se správě říká tomu šikovnému konci, co reguluje proud vody) je namířená směrem na mě, což byl ten důvod, proč jsem si všimla těch prvních dvou bodů a proč v tom okamžení nebyla mokrá jenom kočka, ale taky já a značná část kuchyně.

Avšak i přes kapky vody na brýlích jsem nezpanikařila. Rychle jsem usměrnila sprchu na kočku a následně vypnula vodu, neboť jsem usoudila, že jsme obě dvě mokré až dost, což se ukázalo jako více než pravdivé.

Mně voda nevadí, protože se každou chvíli poleju, ale když jsem pustila Enuši, odcházela poněkud otřeseně. Vypadala tak trochu jako mokrá krysa a nevěděla, co si má začít olizovat dřív. Kdyby jí člověk neznal, skoro by jí musel litovat.

Něčeho litovat jsem ale neměla v úmyslu. Sundala jsem si brýle a pokusila se najít nějaký suchý kousek trička, abych si je mohla otřít. Neubránila jsem se přitom vítěznému úsměvu, neboť i přes dílčí neúspěchy byla mise „namoč kočku“ splněna.

(Jen si dovolím na konec poznamenat, že ať už to vypadá jakkoliv, kočka neutrpěla žádnou újmu, přežila celou akci naprosto zdravá a vůbec se z toho nepoučila.)