Jak jsem se poprvé zhennovala

Až na pár výjimek nepoužívám žádnou kosmetiku, alespoň co se šminek týče. Téměř nikdy se nemaluju, občas se ani neučešu (i když na tomhle problému se snažím pracovat, například tento týden jsem se česala snad každý den). Jediné, čemu v tomto ohledu věnuji pozornost, je kvalita mých vlasů. Nejsou nijak zvláštní (a v tom je nejspíš zakopaný pes), i když bych na tom mohla být i hůř. Roztřepené konečky, barva neurčitě hnědá. Nádhera.

Když jsem v tomto vlasově kritickém období už po několikáté narazila na oslavné články o henně, vzklíčila ve mně neovladatelná touha ji vyzkoušet. Kdo by taky nechtěl mít lesklé, silné, vyživené a kvalitní vlasy, kterým se netřepí konečky a které se nemastí tak jako ty moje?

Já bych teda takové chtěla.

Byl tady ovšem problém. Nikdy jsem si vlasy nebarvila, mým nejodvážnějším zkrášlovacím počinem je nalakování si nehtů na zlatě se tvářícím lakem.

Ale co, jsem přeci ještě mladá, řekla jsem si. Musím experimentovat, vlítnout do toho po hlavě. Kdy jindy, když ne teď?

No jo, ale barva na vlasy? Ozval se jiný hlásek. Nezbláznila ses?

Výsledný kompromis: bezbarvá henna. Vlastně takové malé vítězství. Vyzkouším si práci s hennou a nebudu riskovat žádnou divokou barvu. Uklidněny obě rozervané části mého já.

Bezbarvá neboli neutrální henna (cassia obovata) i její sestra pravá henna (lawsonia inermis) se používají v sušeném a nadrceném stavu, respektive používají se jejich listy a v některých případech i stonky. Takže když si otevřete pytlík s hennou, spatříte světle zelený prášek a ucítíte silnou vůni, která připomíná seno. Skvělá zpráva pro alergika.

Použití henny je vzato kol a kolem jednoduché. Smícháte prášek se studenou vodou/teplou vodou/čajem/kávou/jakoukoli kombinací předchozích, můžete přidat skořici/olej/mletou kávu/med/citron/cokoliv dalšího, vzniklou kaši necháte odstát/používáte hned, napatláte na mokré/suché/čerstvě umyté/před delší dobou umyté/lehce naolejované/zásadně neošetřené vlasy a necháte na hlavě třicet minut až celou noc, to vše v závislosti na tom, odkud čerpáte návod na použití henny. Brnkačka.

Já jsem si udělala teplý čaj s medem a s citronem, páč jsem byla trochu přichcíplá, a asi polovinou jsem zalila svou porci henny.

Na jedné ze stránek jsem se dozvěděla, že babička jedné nadšené hennařky říká tomuto vlasovému zázraku „kravské lejno“. Proti tomuto označení musím silně protestovat. Tak zaprvé henna je sice cítit dost silně, ale po senu, nikoliv po exkrementech. Zadruhé je výsledná kašička sytě zelená. Nejsem sice zvěrolékař, ale kdyby něco takovéhle barvy vycházelo z krávy, měla by asi dost silný problém. Ovšem co se konzistence týče… Ano, v tom případě je to naprosto přesné.

Když jsem tak stála naproti zrcadlu a krátkozrakýma očima těkala mezi zelenou pastoidní hmotou a mými čerstvě umytými vlasy, trochu jsem zaváhala. Vážně si chci na sebe patlat něco takového?

Ale kostky už byly vrženy, respektive henna už byla rozmíchána. Rukou gumové rukavici (přesně podle instrukcí na pytlíčku) jsem nabírala směsku, která mi tekla z prstů a kropila umyvadlo, a patlala si ji ke kořínkům. Přehazovala jsem vlasy sem a tam a doufala, že nevynechám příliš velké oblasti. Člověk by řekl, že ví, co se děje na jeho vlastní hlavě, ale opak je pravdou. Neměla jsem nejmenší tušení, kde všude už tu pastu mám a kde ještě ne. Nakonec jsem to vzdala a zbytek rozšmrdlala po délkách. Po napatlání jsem vlasy schovala pod igelitovou čepici na sprchování, převázala starým šátkem a (taktéž dle instrukcí) nasadila kulicha. Když už nic jiného, tento závěrečný krok byl po celý den pobavením pro ostatní členy rodiny, vypadala jsem s nacpaným kulichem jako kříženec rapera a hipstera.

Asi po šesti hodinách mě začaly čepice kousat, takže jsem se rozhodla ukončit experiment a umýt si vlasy. Z této fáze mám celkem tři poznatky:

1.      když už si myslíte, že jste vymyli všechnu hennu, není to pravda, pokračujte ve vymývání;

2.      když už si znovu myslíte, že jste vymyli všechnu hennu, opět to není pravda, jen klidně pokračujte;

3.      hm, no, je to možná trochu trapné, ale asi tušíte, co je bod číslo tři. Ano, správně, henna stále není vymytá.

Vlezla jsem do sprchového koutu, myla a drbala, až ze mě nakonec tekla křišťálově čistá voda. Ještě chvíli jsem vlasy proplachovala, nakonec jsem toho nechala a šla sušit. Když jsem si nasadila brýle a podívala se do zrcadla, zjistila jsem, že vlasy okolo obličeje mají zelenou barvu. Chvíli jsem se to pokoušela vymýt nad umyvadlem, pak mě to ale přestalo bavit a řekla jsem si, že se to určitě ztratí.

Když už mi vlasy u kamen skoro uschly, ukázalo se, že se to neztratí. Navíc je po henně vhodné použít kondicionér, zvlášť když se náhodou plánujete posléze učesat. To já jsem sice plánovala, ale kondicionér nepoužila, a protože jsem ani netoužila býti vodníkovou ženou, nakráčela jsem znovu do vany.

Drbala jsem vlasy dalších pět minut a pak využila služeb vlasové masky. Ta má normálně bílou barvu, ovšem když jsem jí začala vtírat do vlasů, záhadně zezelenala. Nu nevadí, i zelená posloužila svému účelu. A nejenom tomu, vymyla z hlavy poslední zbytky zelené barvy. Hola hej!

Asi nemusím zdůrazňovat, že jsem další dny k vlasům zuřivě čichala a zkoumala jejich kvalitu a lesk pod různým osvětlením. Obzvlášť jsem se zaměřila na konečky, které k mému značnému nadšení vypadaly jako čerstvě zastřižené a vykazovaly mnohem menší známky vyšisovanosti. Nakonec jsem došla k názoru, že henna vlasům opravdu pomohla, a zařadila ji na krátký seznam svých zkrášlovacích procedur.

Henně zdar!

Jen pro doplnění: co myslíte, že se stalo, když jsem si dva tři dny po hennování myla poprvé hlavu šamponem? Kdo jste si tipl, že ze mě tekla zelená voda, máte naprostou pravdu.