Jsem vysokoškolačka (jak vznešeně to zní!)

Možná jsem se zapomněla zmínit o tom, že už víc jak měsíc jsem studentkou Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské na ČVUT v Praze. Na začátek několik málo (pro někoho) překvapujících informací: ano, jsou tam holky. Ne, nejsem jediná, kdo nešel na přednášku, která byla, a šel na cvičení, které nebylo. Ne, nevím, jestli jsem jediná, komu se už podařilo nastoupit do špatné tramvaje a dojet neznámo kam. A ano, ta škola JE super, ať už si o tom kdokoli myslí cokoliv jiného (uvidíme, co si o zkouškovém budu myslet já).

Jsem dokonce studentkou i oficiálně, neboť imatrikulace již proběhla. O tomto slavnostním aktu povětšinou lidé říkají, že je nudný, a z části také mají pravdu. Nudná není samotná imatrikulace (tolik) jako spíš čekání na ní, které v našem případě trvalo hodinu a půl. A to je příliš dlouhá doba na sezení na jednom místě, i když se nacházíte v Betlémské kapli a můžete si tak luštit nábožensky laděné texty psané ve staročeštině.

Samotný obřad pak naskýtá mnoho možností zábavy: můžete pozorovat profesory, pochechtávat se nad snahou proděkana pro pedagogiku snažícího se korektně a vážně přečíst všechna cizí jména, i ta, co zní skoro jako Chosé Alechandro nebo Nachzaghragh. A pokud se nacházíte právě na imatrikulaci nových jaderňáků, je nejlepší propočítávat průměrnou dobu připadající na vyslovení jména jednoho studenta, celkovou pravděpodobnou délku celé akce, poměr mezi časem uběhlým a časem ještě očekávaným a procenta spolužáků, kteří už řekli své „slibuji“.

Bylo to celkem jednoduché: seděli jste na místě, a když vyslovili vaše jméno, vstali jste, řekli to své zavazující „slibuji“, a zase si sedli. Vzhledem k počtu nových adeptů na titul ing. se čtení jmen protáhlo asi na třičtvrtě hodinky. Částečnou zásluhu na tom měl i jedinec, který po vyslovení svého jména sice vstal, ale místo „slibuji“ jasným hlasem řekl „tady“. To mělo za následek delší odmlku v procesu, neboť se muselo počkat, až se přestanou smát profesoři s proděkanem.

Jak vidíte, v žádném případě není třeba tuto akci předem zahazovat. Jen buďte alespoň tak chytří jako někteří jedinci (jako třeba já) a vezměte si s sebou svačinu. Nebo ještě lépe nebuďte tak líní jako jiní jedinci (třeba taky jako já) a vezměte si s sebou kromě svačiny i knihu.