Těžkosti smaženého sýra

Semestr je v plném proudu. Přináší s sebou různé „jak“ otázky, například „jak se to počítá?!“ nebo „jak mám tuhle školu proboha udělat?!“. Ovšem k večeru se tyto teoretické „jak“ přemění na mnohem praktičtější „co“.  A to co bude dnes k večeři?

V tomto případě se jedná o velmi zvláštní dotaz, neboť mívá každý den naprosto odlišnou odpověď (pokud vynecháme tu „nevím“).

Těžko říct, jak je to v ostatních partnerstvích, ale v mém případě záleží vymýšlení večerního menu pouze na mě. Nechat to na partnerovi, asi bychom byli o hladu.

Z nedostatku jiných surovin (špajzy a ledničky vysokoškoláků jsou vždy téměř prázdné) jsem se jednoho dne rozhodla pro smažený sýr. Petr souhlasil a ihned se hrnul, že on bude vařit a já jen budu říkat co a jak.

Nu, já se nevydržím jen koukat, a tak jsem pobíhala za přítelovými zády po kuchyni sem a tam a jedním očkem ho kontrolovala.

Tloušťka nakrájených plátků sýra se vešla do tolerance a Petr přistoupil k obalování. V tom okamžiku jsem z něj jen na okamžik spustila kontrolní oko a svou plnou pozornost upřela někam jinam, možná na nějakou z mňoukajících koček. Když jsem se na něj opět podívala, právě ponořil prsty do vajíčka v úmyslu začít ručně obalovat sýr.

„Ne!“ vyjekla jsem a jako dravec se vrhla po Petrově ruce. Mezitím, co si myl prsty, jsem vyndala vidličku a názorně předvedla, že není nutné se ve vejci koupat a lze to udělat mnohem elegantněji s čistými prsty.

Opět jsem přenechala obalování mé drahé polovičce a s oddechem se sesunula k zemi, kde jsem musela vymáčknout z jedné z koček ujištění, že ráchat si prsty ve vejci určitě není normální.

Ujištění mě uklidnilo, ale také to znamenalo, že jsem na moment spustila z Petra oči. Znovu.

Než jsem se stačila zvednout, vidlička od vajíčka se zabořila do strouhanky a změnila se tak v těstíčkovou kouli.

„Ne!“ zaúpěla jsem znovu a opět se vrhla k lince. Tentokrát putovala pod vodu vidlička, zatímco já jsem předváděla, jak se suchými čistými prsty obalit sýr tak šikovně, že na člověku nezůstane přilepené ani zrnko strouhanky.

I přes tyto drobné nedostatky po cestě byl výsledný pokrm velmi chutný. Jen bych byla nikdy neřekla, že pozorovat někoho při vaření je mnohem náročnější než vařit sama.