Semestr je v plném proudu.
Přináší s sebou různé „jak“ otázky, například „jak se to počítá?!“ nebo
„jak mám tuhle školu proboha udělat?!“. Ovšem k večeru se tyto teoretické
„jak“ přemění na mnohem praktičtější „co“. A to co bude dnes k večeři?
V tomto případě se jedná o
velmi zvláštní dotaz, neboť mívá každý den naprosto odlišnou odpověď (pokud
vynecháme tu „nevím“).
Těžko říct, jak je to
v ostatních partnerstvích, ale v mém případě záleží vymýšlení
večerního menu pouze na mě. Nechat to na partnerovi, asi bychom byli o hladu.
Z nedostatku jiných surovin
(špajzy a ledničky vysokoškoláků jsou vždy téměř prázdné) jsem se jednoho dne rozhodla
pro smažený sýr. Petr souhlasil a ihned se hrnul, že on bude vařit a já jen
budu říkat co a jak.
Nu, já se nevydržím jen koukat, a
tak jsem pobíhala za přítelovými zády po kuchyni sem a tam a jedním očkem ho
kontrolovala.
Tloušťka nakrájených plátků sýra
se vešla do tolerance a Petr přistoupil k obalování. V tom okamžiku
jsem z něj jen na okamžik spustila kontrolní oko a svou plnou pozornost
upřela někam jinam, možná na nějakou z mňoukajících koček. Když jsem se na
něj opět podívala, právě ponořil prsty do vajíčka v úmyslu začít ručně
obalovat sýr.
„Ne!“ vyjekla jsem a jako dravec
se vrhla po Petrově ruce. Mezitím, co si myl prsty, jsem vyndala vidličku a
názorně předvedla, že není nutné se ve vejci koupat a lze to udělat mnohem
elegantněji s čistými prsty.
Opět jsem přenechala obalování mé
drahé polovičce a s oddechem se sesunula k zemi, kde jsem musela
vymáčknout z jedné z koček ujištění, že ráchat si prsty ve vejci určitě
není normální.
Ujištění mě uklidnilo, ale také
to znamenalo, že jsem na moment spustila z Petra oči. Znovu.
Než jsem se stačila zvednout,
vidlička od vajíčka se zabořila do strouhanky a změnila se tak v těstíčkovou
kouli.
„Ne!“ zaúpěla jsem znovu a opět
se vrhla k lince. Tentokrát putovala pod vodu vidlička, zatímco já jsem
předváděla, jak se suchými čistými prsty obalit sýr tak šikovně, že na
člověku nezůstane přilepené ani zrnko strouhanky.
I přes tyto drobné nedostatky po
cestě byl výsledný pokrm velmi chutný. Jen bych byla nikdy neřekla, že
pozorovat někoho při vaření je mnohem náročnější než vařit sama.
Víc jak 8 let to trvalo, ale nakonec jsem to odhalila: Ty jsi netrpělivá, my dear deer! :-D
OdpovědětVymazatAle to přeci nebyla netrpělivost, jen oprávněné rozhořčení nad podivným přístupem k obalování sýra. :-D
VymazatA rozhořčoval by se trpělivý člověk kvůli sýru? :-D
VymazatAčkoliv... Včera mě rozzuřila nabíječka. Nemohla jsem ji najít!
Nevím jak který trpělivý člověk, ale já určitě. :-D
VymazatYou have the best ideas. doulas near me
OdpovědětVymazat