Transsexuální proměna

Náš skrovný již od samého počátku obývá celkem šest tvorů: dvě ženy, dva muži a dvě kočky. Tedy, chtěla jsem říct kočka a kocour, i když vlastně ne, nebo ano?

Počet zástupců jednotlivých pohlaví je v našem případě předmětem dlouhé diskuse (ne v případě lidských jedinců, tam jsme si všichni celkem jistí, i když samozřejmě jeden neví, nic dneska není na stálo).

Avšak zpátky ke kočkám. Jeden chlupatý tvor s bílou srstí a věčně nakrklým výrazem v obličeji je určitě ta kočka. I jméno Enuše tomu napovídá, navíc se chová jako správná kočičí dáma, což znamená, že všechny přehlíží a jejím projevem přízně jsou kousance a škrábance.

Pak tady máme druhého chlupatého tvora. Má správně flekatou kočičí srst, neustále úpěnlivě mňouká, tře se o nohy a jiné části těla, neustále vyžaduje lidskou přítomnost a drbání. Žebrá u stolu. Je to kočka, řekli byste, ne? Jenže pak se dozvíte, že se jmenuje Mikeš, což vaším názorem otřese. Rozhodnete se tedy rozlousknout tento problém nadobro, odchytíte mňoukající stvoření a provedete vizuální zkoumání. Kočka, ptáte se?

Ne, odpovídám. Je to transsexuální kocour. Takže vlastně ano, kočka.

Z ryzího kocoura tělem (a duší) se stala ryzí kočka tělem i duší. A pak že takové tendence mají jenom lidé.