Auto škytlo a chcíplo a znamenalo
to, že Tom zůstal trčet kdesi uprostřed Brd a co se týkalo auta, jakákoliv
závada pro něj byla neřešitelným problémem.
Vylezl z auta a otráveně za
sebou zabouchl dveře. Chvíli mu trvalo, než našel příslušnou páčku, pak si
přiskřípl ruku a praštil se do hlavy, ale nakonec úspěšně zakotvil kapotu, aby
se mu neustále nezavírala.
Z motoru stoupalo teplo. Vypadal
naprosto v pořádku, až na to, že prostě nefungoval.
„Co se děje?“ zeptal se náhle
Toma jakýsi hlas za jeho zády. Jindy by ho to asi vyděsilo, avšak tentokrát ho
plně zaměstnával jiný problém.
„Nejede,“ odtušil Tom pochmurně.
„A nevím proč.“
„Máte dost benzínu a nabitou
baterii?“ zajímal se hlas dál a do jeho podivně temné barvy se přimísila kapka
zájmu.
„Myslím, že ano,“ zalhal Tom,
který neměl o stavu baterie sebemenší ponětí, a otočil se. Svůj pohled na něj
upřelo velké a lehce znuděné velbloudí oko.
To oko patřilo velbloudovi, který
stál na krajnici a strkal nos Tomovi přes rameno, jako kdyby ho motor nesmírně
zajímal.
Tom strnul uprostřed pohybu a
překvapeně hypnotizoval dvouhrbé zvíře.
„Tamhle je uvolněnej nějakej
ventilek,“ kývnul velbloud hlavou a ukousl kus smrku, jehož větev visela do
cesty. Chvíli ji přežvykoval a nakonec ji s gloktavým zvukem spolkl.
„Možná byste ho mohl zkusit utáhnout,“ navrhl
nakonec, když odmlka v konverzaci začala být příliš dlouhá. „Musíte
uznat, že moje mozoly se k utahování ventilků příliš nehodí.“
„Ehm,“ Tom se konečně vzmohl na nějaký zvuk,
jeho tvář se však držela výrazu naprosté nechápavosti, takže velbloud vedle něj
vypadal mnohem inteligentnější, než ve skutečnosti nejspíš byl.
V zrzaté hlavě
automobilového laika klopýtaly myšlenky jedna za druhou. Co by asi tak měl
říct? Něco jako ‚promiňte, ale nemohl jsem si nevšimnout, že jste velbloud‘
nebylo příliš vhodné, stejně jako otázky typu ‚Jak to, že mluvíte, když jste
velbloud?‘ a ‚Kde se tady proboha vzal ten velbloud a jak to, že na mě mluví?‘.
Nakonec to vzdal a s unaveným povzdechem upřel na dvouhrbé zvíře odevzdaný
pohled.
„Vy jste velbloud, že,“ spíš
zkonstatoval, než se zeptal, a zcela automaticky zvířeti vykal.
„Počítám, že ano,“ odvětil dotázaný.
„A nepřijde vám poněkud divné, že
na mě mluvíte?“
„Trochu,“ kývl příslušník řádu
sudokopytnatců hlavou. „Ale jestli jsem vám poradil špatně, tak se omlouvám.
Víte, mám takový pocit, jako kdybych měl stát na písečné pláni, užívat si
padesátistupňového vedra a okusovat kaktus. Jsem z toho pořád trochu
zmatený.“
„Víte, opravdu byste měl stát na
poušti a okusovat kaktusy místo smrků,“ přikývl Tom, taktéž zmateně. „A nemáte
ani nejmenší tušení, jak…“
„Je mi to záhadou,“ pokrčil
velbloud rameny. Vzhledem k velbloudí tělesné konstituci to bylo velmi
působivé gesto. „Mám jednu takovou teorii, ale obávám se, že je příliš
přitažená za vlasy.“
„Myslím, že v tomto případě
není žádná teorie dostatečně nepravděpodobná na to, abychom ji mohli předem
vyloučit,“ poznamenal Tom. Autům nerozuměl, velbloud ho mátl, ale jak se začalo
mluvit o teoriích, jejich důkazech a případném vyvrácení, byl ve svém živlu.
„Dobrá. Slyšel jste už někdy o
korpuskulárně-vlnové teorii?“
„No samozřejmě, částice se může
chovat i jako vlna, takže může být na dvou místech současně a projde zdí, to
vím,“ přikývl Tom a opřel se ležérně o auto, aby tak naznačil, že neexistuje
nic, co by o této teorii nevěděl. Bohužel při tom položil ruku na špatné místo,
takže se spálil o ještě horký motor, zařval a uskočil, což poněkud pokazilo
jeho image neochvějného odborníka.
„Abyste věděl, v tomto oboru
mám značný přehled,“ ujistil velblouda, zatímco mával spálenou rukou nahoru a
dolu v marné snaze ochladit ji vzniklým vánkem.
„Takže vás taky napadlo, že jsem
sem mohl prokvantovat, co?“ zajásal velbloud, lze-li vůbec o velbloudovi říci,
že jásá.
Myšlenka, že by se všechny
mozolnatcovy atomy sebraly, prošly skrz část zeměkoule a zase se složily
uprostřed Brd dohromady, byla, mírně řečeno, dost přitažená za vlasy. Tom chtěl
také hned protestovat proti něčemu tak nemožnému, ale nakonec se zarazil. Když
nad tím tak přemýšlel, nemožné bylo už to, že potkal mluvícího velblouda, který
se ještě před několika minutami pravděpodobně procházel někde po rozpáleném
píšku, tak proč by…
„Ha!“ vykřikl náhle, když nalezl
v teorii chybu. „A jak si vysvětlujete to, že mluvíte?“ Už si myslel, že zvířecího
samozvaného fyzika dostal, ovšem to se hluboce mýlil.
„Napadlo mě, co by se stalo,
kdyby můj mozek po té cestě prokvantoval nějakým jiným mozkem. Třeba jsem
přejal nějaké mozkové spoje a struktury?“ navrhl velbloud a znovu si ukousl kus
smrku. „Poflyfte,“ zamumlal s plnou pusou, „tohle má fajímafou pfíchuť,
fjefil byfte tomu?“
Vysvětlení to bylo velmi zajímavé,
ale také dost těžko uvěřitelné.
„Nevím, nejsem kvantový biolog,“
pokrčil teď pro změnu rameny Tom, ale rozhodně nedosáhl takového efektu.
„Napadá vás snad nějaké jiné
řešení?“
„Abych řekl pravdu, momentálně ne,“
připustil Tom poněkud zahanbeně. Když i prokvantovaný velbloud má víc nápadů
než on, a ještě ke všemu dost možná ví, jak spravit auto, začíná to s ním
jít pěkně z kopce.
„Někde jsem svoji slovní zásobu
získat musel,“ argumentoval mozolnatec ve svůj prospěch. „Logičtější vysvětlení
asi jen těžko najdete.“
Tom se rozhodl za každou cenu
s tvrzením polemizovat, jenže nedostal příležitost. Velbloud sebou totiž
cukl a zastepoval.
„Nashle, příteli, myslím, že už
kvantuji někam do tepla,“ uchechtnul se a v následujícím okamžiku se
rozplynul. Okolo se rozhostilo velbloudoprázdno.
Velbloudovo náhlé zmizení přišlo
Tomovi ještě absurdnější než jeho náhlé objevení, ovšem jak s jedním, tak
s druhým nemohl nic udělat. Utáhl tedy ventilek, který předtím označil
dvouhrbý chlupatý savec, a usedl do auta. Motor naskočil a mladík se vydal
vstříc svému cíli. Zkušenost právě minulá ho zaměstnávala natolik, že málem
přehlédl houbaře přecházejícího přes silnici a zastavil sotva metr před ním.
Houbař se otočil a upřel na Toma
zuřivý pohled. Pak nakrčil obličej, zašklebil se a plivl na sklo přesně do výše
mladíkových očí. Nakonec vztekle kopl do auta, spustil se na všechny čtyři a
mimochodným krokem se odkýval do lesa.
První Tomova myšlenka byla, že
zatracený velbloud měl s tou svou překopírovanou inteligencí přeci jen
pravdu.
Quelqu'un vous a-t-il déjà dit que vous avez une bonne posture? kitchen design
OdpovědětVymazat