Prolomení ledového štítu

Je to tady!
Ze mě, původně šnečí a psí tety, se stala i teta kočičí se vším všudy.

(Jen pro vysvětlení případným zvířecím neznalcům: šnečí teta chová doma šneky a zároveň si s nimi rozumí. Šneci se jí nebojí, nechají se koupat, drbat, pusinkovat (i když tomu se obvykle šnečí teta raději vyhybá) a vůbec k dotyčné chovají důvěru. Psí teta má doma psy (nebo alespoň u příbuzných), se kterými s důvěrou provádí všechny ty věci zmíněné u šneků. Rozpitvávat pojem kočičí teta už pak ani nemá smysl.)

Roztomilá Enuška, bílá ledová královna, ráčila sestoupit ze svého trůnu nedotknutelnosti a chodí se mazlit, dokonce mi i vylezla několikrát na klín (a to jsem ji ani trochu nenutila!).

Kdyby se zároveň nenaučila v libovolnou denní či noční dobu klepat ocasem na dveře a vyžadovat pozornost, byl by výsledný stav naprosto dokonalý.