Těžká hlava, prázdná hlava, kroky nejisté.
Prokletý test z mechaniky, rupnu zajisté!
Již se třesu, trnu v děsu, copak asi zvím?
Tep se zvedá, běda, běda, zas to neumím!
Již se blíží soudce dnešní, otázky nese,
vybírá z nich, spekuluje, pousměje se.
Co tlumený oscilátor? Zákeřně se ptá.
Oči valím, už se snažím, tohle, to se dá.
Čas už běží, pot už teče, z hlav už stoupá dým,
snažíme se, počítáme, odhazuji splín.
Oscilátor povedl se, tohle dobře znám,
milý pane profesore, všechno dobře mám.
