Problém s definicí tepláků

Aneb malé okénko do života v páru.

Jednoho pošmourného zimního večera jsem se rozhodla, že trochu využiji svého „zadaného“ stavu. Objekt onoho „zadání“ se chystal jít druhý den v sedm ráno na nákup do Lidlu, což jsem se rozhodla zužitkovat.

„Poslyš, když tam zítra budeš, mohl bys mi rovnou koupit tepláky,“ navrhla jsem a čekala, co na to moje druhá polovička řekne.

Polovička souhlasila.

Po svých zkušenostech s opačným pohlavím jsem výběr ovšem nemínila ponechat náhodě.

„Dobře, pojď sem,“ zavelela jsem a zabodla prst do monitoru. „Tepláky. Sleduj. Chci tyhle, co nemají u kotníků gumu. Vidíš? Tyhle mají gumu, tyhle ne. Takže chci ty, co tu gumu nemají, jo?“

„No jo,“ odvětil.

„A emka,“ upřesňovala jsem. „Chci emmka bez gummy,“ zopakovala jsem s důrazem na obě m. „A prosím vyber nějaký, co nejsou růžový.“

Požadavek byl naprosto konkrétní, byl několikrát zopakován a navíc, copak lze pokazit nákup tepláků?

A tak můj drahý ráno zcela samostatně odešel nakupovat, a pokud pochybujete, tak koupil vše, co měl. Tedy…

„Ty tepláky jsou bílý!“

„Jo, vždyť jsi říkala, že nechceš akorát růžový.“

Jo, to jsem teda říkala. Ale člověk s trochou rozumu přece nekoupí bílý tepláky. Venku se ušpiním málokdy, ale doma se dříve nebo později něčím uprasím. A navíc, měli mít jenom šedivý a růžový.

„Jsou pánský!“

„Dámský jsem tam neviděl. Stejně je to jedno,“ zkonstatoval s klidem drahý a šel se věnovat své snídani.

Tak to asi těžko, pomyslela jsem si v duchu, ale do vnějšího světa jsem vyventilovala jen rozhořčené odfrknutí.

Neřekla jsem, že chci dámský tepláky. A řekla jsem, že nechci jenom růžový, o bílých ani zmínka. Můžu si za to sama.

Ale byly bez gumy, a emka, i když to v pánských velikostech znamená velikost čtyřicet osm až padesát. Moje požadavky byly beze zbytku splněny, vlastně by měl dostat pochvalu.

Tepláky jsem vrátila, ovšem po svých zkušenostech s opačeným pohlavím už výběr nikdy neponechám náhodě. Půjdu taky.